Harmonogram 

Zahájení  - 5. října 2025
Příjem přihlášek - do 31.12. 2025
Regionální kola - leden, únor 2026
Semifinále - začátek března 2026
Finále - 27. března 2026
Galavečer-Kantorský bál - 28. 3. 2026

 

Sledujte nás na You Tube

Jděte do toho ...
rady Zlatých Ámosů

Jak to vidí Ámos
Vzpomínka na zážitek a doporučení

Minutový učitel
Finalisté vás za minutu něco naučí

Najdete nás také na Instagramu a Facebooku

   

Účast kandidátů v jednotlivých regionech

Charakteristika

Náš pan profesor se jmenuje Petr Pokorný. Vyučuje převážně německý, ale i český jazyk na našem Gymnáziu profesora Jana Patočky. Mezi studenty mu neřekneme jinak než Pítr. Říkáme mu tak, protože když k nám poprvé přišel do třídy a začal se představovat německy slovy „Ich bin Peter,“ tak Peter nám znělo spíš jako Pítr. Od té doby mu tak říkáme všichni. V naší třídě vyučuje německý jazyk už pátým rokem a my si rozhodně nemůžeme stěžovat. Jde poznat, že pan profesor miluje jak jazyky, tak vyučování samotné. Je plný elánu a entuziasmu. Toho si na něm nesmírně ceníme, protože ne každý učitel má v sobě takové nadšení a při výuce je jeho vztah k předmětu i profesi znát.

Velmi si pana profesora vážíme, protože jeho hodiny nejsou nudné jako u jiných učitelů, právě naopak. Snaží se nás do hodiny co nejvíce zapojit. Na hodiny chodí s dobrou náladou a vždy skvěle připravený. Hodně oceňujeme to, že se nás snaží vyučovat zábavnou formou. Jeho hodiny nevypadají tak, že by nám jen řekl, ať se posadíme, a začal diktovat. Díky jeho úžasnému smyslu pro humor nám dokáže jinak nudnou látku příjemně zpestřit a ozvláštnit. Nejen, že se u toho smějeme, ale většinu si i zapamatujeme.

Velkým plusem je, že se snaží, abychom s ním co nejvíce komunikovali. Říká, že nejlépe se německy naučíme tak, když s ním budeme mluvit. S tím naprosto souhlasím. Když německy něco řekneme a věta nedává úplně smysl, Pítr nám neskáče do řeči a nezačne nás hned opravovat. Máme s ním takovou vlastní znakovou řeč. Například se plácne po hlavě a my hned víme, že jsme ve větě měli použít předložku auf místo předložky an. Když domluvíme, neříká nám jen to, co jsme udělali špatně, ale vyzdvihne i to, co jsme udělali naopak dobře. To považuji za velmi důležité, protože se potom nebojíme mluvit a tím pádem se i zlepšujeme.

Další důvod, proč jsou jeho hodiny kvalitnější a zábavnější, je ten, že nesedíme celou hodinu na židli a nepíšeme si jen nějaké zápisky. To nikoho nebaví a pan profesor si toho je vědomý. Proto často hrajeme různé hry, které nám pomáhají s učením a opakováním probrané látky. Pan Pokorný je sice sympaťák a je s ním sranda, ale raději ho neprovokujeme, protože víme, že si umí sjednat respekt.

Kdybych měl pana profesora Petra Pokorného shrnout, tak je to sympatický a respektovaný učitel, který dělá, co ho baví a má smysl pro humor.

Příhoda

S panem profesorem to není tak, že by existovala jedna konkrétní výrazná příhoda, která by ho vystihovala. Naopak. Těch momentů je tolik, že je skoro nemožné vybrat jen jeden. S ním se totiž nikdy nenudíme a nějaká vtipná situace se objeví prakticky pokaždé, když máme hodinu. Je to taková přirozená součást času stráveného s ním.

Například typickým příkladem jsou naše čtvrteční, odpolední hodiny z kvarty. Pan profesor se pokaždé snažil udržet hodinu v normálním chodu, ale stačilo málo a celá třída vždycky vybuchla smíchy. Nejprve se nás pan Pokorný snažil zklidnit, ale po několika hodinách se ukázalo, že tohle čtvrteční vyučování prostě normální nebude. Začal tu hru hrát s námi. Nesnažil se nám na sílu zavřít pusu, ale naopak se s námi smál.

A právě v tom je to tak geniální. Místo toho, aby s námi bojoval, dokázal naši energii otočit tak, že jsme se smáli, ale zároveň učili německy. Když jsme se smáli nějaké situaci v češtině, místo vynadání se začal smát taky a pokoušel se situaci rozvést do německé konverzace. A tak jsme se smáli dál, ale zároveň jsme mluvili víc německy, než kdybychom tiše seděli jako v jiných předmětech.

K tomu všemu se během těchto hodin pravidelně objevovaly i jeho legendární hlášky, které nás dokázaly rozesmát stejně jako cokoli ostatní. Jednou z nich je například „Keine Panik auf der Titanic!“ Touto hláškou nás vždycky uklidňoval (a stále uklidňuje), když jsme měli psát nějaký test. A když nás chtěl zkrotit, tak pronesl své legendární „secvakni.“ Jenže místo toho, aby nás to ztišilo, tak nás to spíše rozesmálo. Takových hlášek má pan profesor desítky, jestli ne stovky. Vždycky přesně vystihnou situaci a pokaždé fungují. Dokáže nás nimi rozesmát dodnes úplně stejně, jako když jsme je slyšeli poprvé.

Do toho všeho se skoro každé čtvrteční odpoledne přidala ještě jedna věc, která nás vždycky úplně odrovnala. Vždycky v ten samý čas se na chodbě začali potulovat primáni, kteří právě přicházeli z oběda a balili se domů. Řvali u toho, jako by zapomněli, že jsou ještě ve škole. Pan profesor se vždycky jen hluboce nadechl, řekl nám, že jde zařídit klid a rázně vyrazil ke dveřím. A pak to začalo. Otevřely se dveře a celou chodbou se rozezněla jeho němčina. Ne vyloženě zlostně, ale tím jeho typicky razantním, nepřeslechnutelným tónem, který primáni brali jako jasný signál, že mají být okamžitě potichu. Takže zatímco oni ztuhli jak sochy, my jsme se v lavicích dusili smíchy a snažili se nevydat ani hlásku, aby nás nebylo na chodbě slyšet. Jakmile se vrátil do třídy, pokračoval v hodině, jako by se vůbec nic nestalo, zatímco my jsme se ještě půl minuty snažili nadechnout. Ta kombinace jeho němčiny, energie a lehkého divadla je prostě dokonalá.

Jak jsem zmiňoval na začátku, s panem profesorem to není jednoduše jedna příhoda, je jich nespočet a kdybych je chtěl všechny vypsat, nestačil by mi ani papír, ani čas.

ZÁŠTITY

Prezident Petr Pavel
Eva Pavlová, manželka prezidenta

Místopředseda Senátu PČR Jiří Oberfalzer

 

ZLATÝ PARTNER

ZLATÝ MEDIÁLNÍ PARTNER