Harmonogram 

Zahájení  - 5. října 2025
Příjem přihlášek - do 31.12. 2025
Regionální kola - leden, únor 2026
Semifinále - začátek března 2026
Finále - 27. března 2026
Galavečer-Kantorský bál - 28. 3. 2026

 

Sledujte nás na You Tube

Jděte do toho ...
rady Zlatých Ámosů

Jak to vidí Ámos
Vzpomínka na zážitek a doporučení

Minutový učitel
Finalisté vás za minutu něco naučí

Najdete nás také na Instagramu a Facebooku

   

Účast kandidátů v jednotlivých regionech

Charakteristika

Když se řekne „učitel“, většina lidí si představí člověka, který stojí před tabulí a předává znalosti. Ale jen málokdy se objeví někdo, kdo dokáže dělat mnohem víc – kdo dokáže svou přítomností měnit atmosféru celé třídy, podporovat žáky nejen ve škole, ale i v životě a být pro ně bezpečným člověkem, na kterého se mohou vždy spolehnout. A právě takový je náš učitel němčiny, pan učitel Roman Bechyně.
Minulý školní rok byl pro nás na gymnáziu nový stejně jako pro pana učitele. Hned na naší společné první hodině jsme poznali, že je výjimečný. Ty naše vystrašené pohledy, strach, obavy, nejistota z nového prostředí… Pan učitel k nám přišel v momentě, kdy jsme to potřebovali nejvíc, a přitom jsme si to ani neuvědomovali. Učitel, který změnil nejen naše školní dny, ale i nás samotné. Uklidnil nás, popovídal si s námi, rozveselil nás a hlavně nás neskutečně podpořil.
Vždy, když vstoupí do třídy, usměje se a zeptá se, jak se máme – a není to jen formalita. On opravdu poslouchá. V jeho hlase je opravdový zájem, v očích pozornost, která se dnes vidí čím dál míň. Dokáže poznat, když někdo z nás nemá dobrý den, když někdo odpoví tiše, s náznakem trápení, a nikdy to neignoruje. Hodiny s panem učitelem jsou vždy plné smíchu a jeho nezapomenutelných hlášek. („Jen jednou jsem ve fitku byl a jediný, co jsem shodil, byla lampa.”). Dokáže nás pobavit a rozesmát i v těch náročných dnech. Jeho humor, nadhled a laskavost nás často zachránily před stresem, který se běžně ve škole hromadí. Ale kromě toho dokáže být i oporou. Když máme pocit, že jsme příliš unavení, vystresovaní, když se něčeho bojíme. Vždycky nás vyslechl, popovídal si s námi a stál při nás. Pan učitel působil na jiné škole také jako metodik prevence. Ke každému z nás dokáže přistoupit tak, že si připadáme v bezpečí. A v dnešním světě není nic důležitějšího než bezpečí. Nabídne pomoc, podporu, pochopení. Vytváří prostředí, kde se nebojíme mluvit, ptát se ani dělat chyby. A to je něco, co se nedá naučit z žádné učebnice. Pan učitel je skvělý v tom, že každá hodina s ním je plná smíchu a přesto nás toho zvládl naučit tolik. Vždy, když začneme probírat novou látku, pan učitel nám vše zvládne vysvětlit tak, že to všechno pochopíme. Jeho způsob výuky spočívá v tom, že z ní dělá pohádku. Každý příběh, smích, podpora – to vše jsou důvody, proč se němčiny nebojíme. Je to těžký jazyk, ale my se vždy s látkou posouváme dál až tehdy, když to všichni chápeme. A to je na tom skvělé.
Pan učitel pořádá na naší škole také U3V, projektové dny a zájmové kroužky angličtiny, němčiny i volejbalu, kde nás vždy dokáže povzbudit i namotivovat a má s námi velkou trpělivost. Také je členem divadelního souboru Spoušť. A přestože má ve škole tolik práce, i během léta se věnuje dětem. Jezdí na tábory, kde působí jako hlavní vedoucí, oddílový vedoucí, zdravotník a delegát (v případě pobytů v zahraničí). Tam, kde jiní vidí povinnost, on vidí poslání. Vidí možnost změnit někomu prázdniny – nebo dokonce život v další skvělý nezapomenutelný zážitek.
Náš pan učitel je člověk, kterému záleží na práci, na dětech, na lidech kolem něj. Jeho přístup nám ukázal, že škola nemusí být jen o známkách či výkonech. Škola může být místo, kam chodíme rádi, protože víme, že tam potkáme někoho, kdo nám pomůže, kdo nás vyslechne, kdo nás rozesměje. Někoho, kdo nás učí srdcem. Pan učitel vytvořil školu místem, kde se cítíme bezpečně, kde se nebojíme říct, co nás trápí, kde víme, že máme učitele, který má srdíčko na tom správném místě.
Máme ho nesmírně rádi. A přihlašujeme ho do Zlatého Ámose proto, že by bylo krásné, kdyby se o tak výjimečném člověku dozvěděl i svět mimo naši školu. Protože si podle nás zaslouží ocenění učitel, který opravdu mění životy – po malých kouscích, každý den.

Příhoda

Minulý školní rok jsme měli možnost zažít s panem učitelem Bechyně něco, na co budeme vzpomínat celý život – náš školní výlet do Žďárských vrchů. Náš první výlet na gymnáziu v novém kolektivu, s novými učiteli,… Do poslední chvíle jsme ani netušili, jak moc nás tento výlet změní. Jeli jsme tam jako třída, ale vraceli jsme se jako tým, který stojí vždy pospolu, protože pan učitel dokázal z obyčejného výletu udělat vzpomínku, která nás bude držet pohromadě ještě dlouho potom, co zazvoní poslední školní zvonek.
Když jsme přijeli na místo, kolem nás byla jen příroda, před námi chatky a vedle hřiště. Nikdy bychom si nepomysleli, že se tady stane něco, co v nás zůstane už napořád. Po vybalení jsme si zahráli s panem učitelem volejbal, či jenom tak odpočívali a užívali si tu skvělou přátelskou atmosféru. Pan učitel nám vymyslel s paní učitelkou třídní skvělý program, který nás sblížil ještě více. Večer jsme si opekli buřty a zpívali si u ohně za doprovodu spolužaček, které hrály na kytaru.
Další den nás čekal celodenní výlet i s koupáním. Bylo opravdu vedro, pan učitel po celou dobu kontroloval náš stav a celý program nám vždy přizpůsobil na míru. Cestou jsme si povídali, smáli se i si stěžovali, že už nemůžeme. Pan učitel šel s námi celou dobu, jako takový klidný bod uprostřed našeho chaotického davu. Vždy nás podpořil a to jsme opravdu potřebovali. Když se někdo necítil dobře, poznal to dřív, než jsme to stihli říct. Cestou zpátky jsme se koupali v rybníku, hráli karty, nebo odpočívali. Když jsme dorazili zpět do areálu, pan učitel vypadal snad unaveněji než my, ale stejně se usmíval. Jako by mu stačilo vidět, že máme hezký den.
To, co z výletu udělalo něco víc, než jen tři dny v přírodě, byl program, který pro nás pan učitel připravil. „Jedna z aktivit, kterou jsme na výletě dělali, byla taková, že jsme každý dostali obálku. Tu jsme si mohli jakkoli vyzdobit a napsat na ni své jméno. Až jsme byli všichni hotovy, pan učitel všechny obálky vyvěsil v areálu a my jsme měli za úkol napsat minimálně tři nějaké pěkné vzkazy spolužákům/učitelům (něco za co jim děkujeme, co se nám na nich líbí…) a hodit je do obálky dotyčným osobám. Před odjezdem jsme obálky dostali zpátky a stalo se něco neuvěřitelného. Když jsem si doma obálku otevřela, tohle jsem opravdu nečekala. Ty všechny vzkazy mi udělaly neuvěřitelnou radost a dokonce mě i rozbrečely. Já mám u sebe tu obálku doteď a neustále mi to moc pomáhá. Touto aktivitou jsem se dozvěděla, jak mě vnímají spolužáci, ale i pan učitel a jsem za to všem moc vděčná.“
Tato aktivita nás sblížila mnohem více, než jsme čekali a proto chceme panu učiteli moc poděkovat.
Možná to byl jen třídenní výlet, ale v nás zanechal něco, co se nedá jen tak popsat. Zážitky, které nás spojily, pocit, že když je vedle nás pan učitel Bechyně, nikdy nejsme sami. A hlavně vědomí, že máme učitele, který pro nás neudělá jen to, co musí, ale to, co cítí – srdcem.
Pane učiteli, posíláme Vám ještě jedno veliké díky!

ZÁŠTITY

Prezident Petr Pavel
Eva Pavlová, manželka prezidenta

Místopředseda Senátu PČR Jiří Oberfalzer

 

ZLATÝ PARTNER

ZLATÝ MEDIÁLNÍ PARTNER