Harmonogram 

Zahájení  - 5. října 2025
Příjem přihlášek - do 31.12. 2025
Regionální kola - leden, únor 2026
Semifinále - začátek března 2026
Finále - 27. března 2026
Galavečer-Kantorský bál - 28. 3. 2026

 

Sledujte nás na You Tube

Jděte do toho ...
rady Zlatých Ámosů

Jak to vidí Ámos
Vzpomínka na zážitek a doporučení

Minutový učitel
Finalisté vás za minutu něco naučí

Najdete nás také na Instagramu a Facebooku

   

Účast kandidátů v jednotlivých regionech

Charakteristika

Každé ráno přichází do třídy paní učitelka Adélka s úsměvem, který dokáže změnit atmosféru celého dne. Ještě, než zazvoní, ví, kdo z nás přišel s radostí a koho něco trápí. Její největší síla totiž není jen v tom, jak nás učí, ale v tom, že nejdřív vidí nás – děti – a teprve potom učivo.

Paní učitelka nás učí od druhé do páté třídy a provází nás jedněmi z nejdůležitějších let našeho života. Učení u ní není o memorování, ale o porozumění. Když něčemu nerozumíme, nezrychlí, nezvýší hlas ani netlačí. Zastaví se. Vymyslí hru, příběh nebo pohybovou aktivitu, díky které všechno začne dávat smysl. A když vidí, že už máme plnou hlavu, klidně zavře učebnici a vezme nás ven, protože ví, že i to je součást učení.

Ve třídě panuje klid, bezpečí a důvěra. Naše paní učitelka nikdy nekřičí, i v náročných situacích zachovává chladnou hlavu a učí nás řešit konflikty rozhovorem a respektem. Dává nám prostor mluvit o pocitech, naslouchat jeden druhému a hledat řešení společně. Ukazuje nám, že autorita může stát na laskavosti, a ne na strachu.

Její výuka je plná her, smíchu a objevování. Věnuje nám obrovské množství času i energie tím, že pro nás připravuje různé aktivity, výlety, exkurze, sportovní akce, školní pobyty, společné projekty i drobnosti, které dělají školní dny výjimečnými. Ve třídě máme senzorické pomůcky, pečeme, vyrábíme a někdy nám paní učitelka nachystá snídani. Škola pro nás není povinnost, ale místo, kde se cítíme dobře.

My o ní říkáme, že je vtipná, že je s ní veselo, že nám pomůže se vším, co nás trápí, a že nás má ráda i tehdy, když zlobíme. A právě to je možná nejvýstižnější charakteristika: nebojíme se před ní být sami sebou. Díky paní učitelce Adélce si věříme, ptáme se, nebojíme se udělat chybu a víme, že chyba není konec, ale začátek.

Paní učitelka Adélka učí srdcem. Je pro nás oporou, průvodcem i vzorem. Ukazuje nám, že škola může být místem radosti, bezpečí a smysluplného učení. A takových učitelů není nikdy dost.

Příhoda

Napsat příběh o paní učitelce Adéle je z množství zážitků, které s ní máme, vlastně velmi složité. Ne proto, že by chyběla slova, ale proto, že jich je příliš mnoho. Už jen ochota věnovat adventní čas zajištění podpory, sesbírání postřehů a společnému sdílení svědčí o tom, že cítíme hlubokou vděčnost a důvěru.

Žijeme ve městě, kde se známe od školky a kde se informace o učitelích šíří velmi rychle. Když jsme poprvé slyšeli o „Adélce“, jak jí děti i dospělí říkají, panoval pocit, že jde o výjimečné štěstí. Postupem času se však ukázalo, že to nebyla jen čest, ale skutečný dar.

Paní učitelka Adéla je výjimečně lidská, jemná, klidná a pozitivní osobnost. Každé její slovo působí uvěřitelně, protože je v souladu s tím, jak jedná.

Jak to celé začalo – naše tajná mise
Nápad nominovat paní učitelku vznikl mezi námi dětmi. Chtěli jsme jí udělat překvapení, něco, co by jí ukázalo, jak moc si jí vážíme. O přestávkách jsme měli tajné schůzky, šeptali si v lavicích, psali lístečky a plánovali, jak to celé provedeme. Dokonce jsme si zvolili vyjednávací tým. Když jsme zjistili, že nominace nemůže být anonymní, čekala nás první velká zkouška. Museli jsme paní učitelce říct, co chystáme, a přesvědčit ji, aby do toho šla s námi. Byla překvapená, možná trochu dojatá, ale hlavně – neměla šanci odmítnout. Jsme totiž tým, který z nás sama vytvořila. A tohle byl náš společný projekt.

Nezapomenutelným zážitkem byl výlet do Prahy a návštěva České televize. V České televizi jsme viděli natáčení, studia, světla, kamery i kostýmy. Mohli jsme si vyzkoušet práci kameramana i moderátora. Bylo to, jako kdybychom vstoupili do světa, který jsme do té doby znali jen z obrazovky. A paní učitelka byla u toho – trpělivá, usměvavá a nadšená stejně jako my. Díky ní jsme měli pocit, že svět je větší, než jsme si mysleli.

V adventním čase s námi paní učitelka mluvila o tom, že ne všechny děti mají v životě stejné štěstí. Neříkala to tak, abychom se cítili špatně, ale tak, že jsme cítili chuť něco udělat. A tak jsme se společně zapojili do akce Krabice od bot. Když jsme krabice odevzdávali, měli jsme pocit, že děláme něco opravdu důležitého. Paní učitelka nám řekla, že největší radost je ta, kterou dáme někomu jinému. Bylo vidět, že to myslí vážně. Že to není jen školní úkol, ale její způsob, jak nás učit být dobrými lidmi.

Ve třídě máme spolužáky, kteří potřebují jiný přístup. Někdo píše méně vět v diktátu, někdo se může projít po třídě, někdo mačká míček, aby se uklidnil. Kdyby nám to nikdo nevysvětlil, možná bychom si mysleli, že je to nespravedlivé. Ale paní učitelka si na to udělala čas. Sedla si s námi a povídala si o tom, jak funguje mozek – že někdo potřebuje víc klidu, někdo víc pohybu a někdo víc času. Řekla nám, že spravedlnost neznamená stejné, ale férové. Vidíme, jak se naši kamarádi zlepšují, mají méně strachů, méně výbuchů a víc se jim daří. Víme, že je to díky ní.

Na škole v přírodě se ukázalo, jak moc nás umí podržet. Některé děti měly strach spát mimo domov. Paní učitelka s nimi mluvila, uklidňovala je a byla jim oporou. Když někdo plakal, byla tam. Když někdo potřeboval obejmout, byla tam. Když někdo potřeboval jen sedět v tichu, byla tam. Díky ní to zvládly i děti, které si myslely, že to nezvládnou. A my jsme viděli, jak moc jí na nás záleží.

Když se paní učitelka vdávala, sdílela to s námi. Ne jako povinnost, ale jako radost, kterou chtěla prožít i s námi. Někteří z nás měli obavy, aby o ni „nepřišly“. Vyráběli jsme žluté origami motýlky. Když jsme pak viděli fotky ze svatby a poznali naše motýlky ve výzdobě, měli jsme pocit, že jsme tam byli s ní. Někteří z nás byli dokonce u obřadu. Stáli jsme tam, drželi palce, mávali a byli pyšní. Bylo to, jako kdyby se vdávala někdo z naší rodiny. A možná to tak i je – protože paní učitelka je pro nás víc než jen učitelka.

Paní učitelka Adéla je učitelkou, která učí srdcem, klidem a hlubokým porozuměním. Díky ní se ve škole cítíme bezpečně. Adélka není výjimečná kvůli jednomu velkému zážitku. Je výjimečná kvůli stovkám malých okamžiků, které s námi žije každý den – kvůli tomu, jak se na nás dívá, jak s námi mluví, jak nám věří a jak nás vede. A to je dar, který se nedá naučit. Ten v sobě člověk prostě musí mít.

5.A

ZÁŠTITY

Prezident Petr Pavel
Eva Pavlová, manželka prezidenta

Místopředseda Senátu PČR Jiří Oberfalzer

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Robert Plaga

Mgr. et Mgr. Antonín Klecanda
radní hl. m. Prahy

 

ZLATÝ PARTNER

ZLATÝ MEDIÁLNÍ PARTNER