Masarykova základní škola Zásada
264
46825
Zásada
Liberecký kraj
Přihláška kompletní
Charakteristika
Kdo že je to Ivana Míšková, člověk, jehož jméno tu teď leží před vámi mezi obrovským množstvím dalších jmen? Je to učitelka, díky níž se dají zvládat hodiny češtiny. Buďme upřímní, on český jazyk není předmět, na který by se šlo vyloženě těšit, když jste na druhém stupni. Ale už je celkem rozdíl jestli budete češtinu nenávidět, a nebo jestli ji vezmete jako předmět co vás prostě každý den bude strašit v rozvrhu, a třeba i opětujete úsměv učitelce když vejde do třídy. A už je to nějaký pátek, co si druhý stupeň zásadské školy vybral tu druhou variantu.
Když už jsme u té naší školy, tak paní učitelka to do naší školy nemá zrovna kousek, jezdí za námi každé ráno až z Liberce, což jí nějakou tu hodinku zabere. To je velká vzdálenost a čas na dojíždění za prací na to že jste základoškolský učitel, navíc ze stotisícového města, kde máte opravdu hodně škol(nejen základních), a hned za rohem máte statutární město kde těch škol je taky hodně. A přes tohle všechno jezdí učit takovou dálku na naši celkem malou vesnickou školu. Ta se díky ní už podívala na hodně zajímavých míst, a snad její žáci díky těmto návštěvám pochopili, že se některé předměty, co snad mají mrhat náš čas, neučí jenom pro to. Těmi předměty mám na mysli dějepis a výchovu k občanství.
Právě v dějepisu celkem často slýcháváme od paní učitelky, že žádný stát nemůže být úplně dokonalý. No a nejen státy, i lidé. No a když paní učitelka někdy nějakou tu chybku udělá, tak se tomu jako třída dokážeme zasmát, a paní učitelka se na nás taky směje a na tváři je jí vidět ´´no vidíte, i učitelé češtiny se někdy přepíšou´´.
Aby ale byla zodpovězena prvotní otázka: Ivana Míšková je učitelka, která se na nás skoro vždy při příchodu do třídy usměje, a my na ni zpátky. Díky které zvládáme hodiny češtiny a ostatní předměty nás s ní i baví, což není u druhostupňových dětí něco běžného.
I když jsem psal, že nikdo není dokonalý, tak kdybych měl sebemenší pochybnosti, zda si paní učitelka ocenění Zlatého Amose zaslouží, neměli byste teď před sebou tento text. No a hele, málem jsem napsal ´´by jste´´, přestože si moc dobře pamatuji z hodin s paní Míškovou že tak se to psát opravdu nemá. To není úplně dokonalý závěr, co?
Příhoda
Zážitků s paní učitelkou Míškovou máme nespočet. Z těch všech však vynikají její historky při hodinách slohu. Tak třeba : “Utvořte slohovou práci kam nějak zakomponujete všechna pro a proti vlastnění řidičského průkazu”. Chvíli po sobě všichni nechápavě koukají. Pak teda začnou padat nějaké první nápady. A paní učitelka přihodí historku:
“Asi se vám to běžně nestane při dělání autoškoly, ale moje dcera při jedné jízdě potkala skupinku vojáků na Šaldově náměstí. A jelikož ona si ten řidičský průkaz úplně nechtěla dělat, tak s tím malým Golfem jezdila tak trochu naštvaně. Na semaforu padla zelená, a ona se rozjela. V tom vzteku ale zapomněla přeřadit. Golf vydal zvuk, že se ho lekli i ti vojáci a uskočili. Takže pokud tam napíšete, že před vámi budou uskakovat vojáci, tak vám to vezmu.”
Jako třída jsme se zasmáli a vytvořili nějaké skvosty. A zážitků podobných tomuto máme mnohem víc než jeden.