Základní škola Rajhradice, okres Brno - venkov
Hlavní 36
664 61
Rajhradice
Jihomoravský kraj
Přihláška kompletní
Postupuje do regionálního kola.
Charakteristika
Na naší škole v malé obci Rajhradice, která leží kousek od slavného rajhradského benediktinského kláštera, dostal na začátku roku 2025 náš pan učitel František Přecechtěl od pana ředitele důležitý úkol. Jako nejmladší člen učitelského sboru – Benjamínek – se stal školním ajťákem a správcem všeho, co má kabel, tlačítko nebo se aspoň tváří, že funguje.
Kdysi jeden chytrý pán jménem Thomas Merton, kterého rád cituje pan ředitel, napsal, že každý nový člověk všechno změní. A měl pravdu. Od chvíle, kdy k nám pan učitel přišel, už ve škole nic není úplně stejné – ale rozhodně je to lepší. A to jsme si všimli docela rychle.
Každý, kdo pana učitele poznal, si hned všimne jeho energie, která by klidně vystačila pro celou naši školu, a jeho nadšení pro učení – které se občas mění v naše lehké (a někdy i dost tvrdé) mučení. O to víc nás pak překvapuje, že na ajťáka nemá koníčky typu „sedět u počítače“, ale místo toho ho naplno baví například vaření, do něhož nás občas rozhodl také zasvětit (pozn.: dobře najezený žák se učí mnohem líp, takže jeho vaření není jen koníček, ale i tajná pedagogická taktika).
Od tohoto školního roku je pan učitel František Přecechtěl naším třídním učitelem, protože na titul Benjamínek už „neměl věk“ (alespoň podle sebe). Začátek s námi ale rozhodně neměl jednoduchý. Pan ředitel mu připravil týdenní kurz práce – nebo spíš přežití – na statku s námi, nefalšovanými puberťáky. Pan učitel to zvládl bez ztráty kytičky, nervů ani smyslu pro humor. A to považujeme za opravdový úctyhodný pedagogický výkon.
Příhoda
Tak hele, pan učitel František Přecechtěl nás totálně vytočil … ale v dobrým slova smyslu. Z "provokace" Vaška vymyslel MasterChef challenge, jo přesně jako v televizi! A s trochou dopomoci od paní učitelky Michaely Augste to opravdu rozjel.
Nejdřív nás osmáky rozdělil do tří pětičlenných týmů. Každý tým si losoval světovou kuchyni – českou, italskou nebo vietnamskou – a měli jsme připravit kompletní menu: předkrm, hlavní jídlo a dezert. Jasně, znělo to fajn … dokud jsme si neuvědomili, že všechno si musíme připravit sami – hledat recepty, dělat seznam ingrediencí (a nesmí to přestřelit stanovený budget) a pak v den D a hodina H všechno uvařit, naaranžovat a zároveň umýt a uklidit chaos, co jsme způsobili.
A aby toho nebylo málo, soutěž se konala u něj doma. Jo, fakt doma! Pan učitel totiž bydlí v nevelké staré školní budově, kde se nachází i školní cvičná kuchyňka – takže naprosto zvláštní atmosféra, trochu nervy a mega zážitek.
I když vyhrát mohl jen jeden tým, byli jsme na sebe všichni mega hrdí. Zvládli jsme něco, co se zdálo nemožné – uvařit komplet menu podle světové kuchyně během jednoho pátečního odpoledne. Jasně, pár předkrmů se úplně nepovedlo, dezerty se lehce roztekly a talíře lítaly vzduchem … ale přežili jsme to a ještě jsme se u toho nasmáli.
Bylo to fakt pecka, trochu jsme se přetrhli, trochu vyblbli a nakonec jsme zjistili, že nejsme úplné nuly a zvládáme daleko víc, než jsme čekali.