Harmonogram 

Zahájení  - 5. října 2025
Příjem přihlášek - do 31.12. 2025
Regionální kola - leden, únor 2026
Semifinále - začátek března 2026
Finále - 27. března 2026
Galavečer-Kantorský bál - 28. 3. 2026

 

Sledujte nás na You Tube

Jděte do toho ...
rady Zlatých Ámosů

Jak to vidí Ámos
Vzpomínka na zážitek a doporučení

Minutový učitel
Finalisté vás za minutu něco naučí

Najdete nás také na Instagramu a Facebooku

   

Účast kandidátů v jednotlivých regionech

Charakteristika

Charakterizovat našeho pana učitele není úplně lehká věc. Proč? Protože pokud ho potkáte na ulici, případně ve škole na chodbách, možná byste si neřekli, že vypadá sympaticky. Vysoká postava, rázný krok, pohled upřený dopředu a jeho ikonická kožená bunda ve vás spíše vyvolá respekt, než touhu si s ním sednout a popovídat.
I když se pan učitel Butala na první pohled nejeví jako nejvhodnější kandidát k rozhovoru, neučí ani nějak populární předmět - němčinu, ale pokud najdete odvahu si s ním promluvit, zjistíte, že jste se v něm spletli.
Po prvním rozhovoru můžete mít stále stejný pocit. Po druhém možná lehce zachytíte náznak sympatie. Ale po roce, kdy byl váš třídní učitel, víte, že je to člověk, který se o svou třídu hluboce zajímá. Nejen jako o celek, ale i o jednotlivce. Ne z povinnosti, ale kvůli lidem, kteří do třídy patří. Nejedná se však jen o naši třídu. Jedná se i o mezitřídní vztahy na škole, a dokonce se nebojí jít i za hranice naší školy či naši republiky a stará se o vztahy s našimi partnerskými školami, v Rakousku a Holandsku. Partnerská škola v Holandsku je víceméně nová záležitost, což je také z velké části zásluha našeho pana učitele.
Abychom ale nezamluvili jeho práci na mezitřídních vztazích. Ve škole organizuje kvízy, šipkové turnaje, workshopy, besídky, a dokonce jeho čerstvá novinka, uvařil pro všechny učitele guláš včetně dodávky domácího chleba. Tim nesmírně zpříjemňuje atmosféru na škole nejen žákům, ale i učitelům.
Když už jsme načali téma Besídky: organizace je téměř zcela na něm. Minulý rok mu to ale zřejmě nestačilo a spontánně se rozhodl den před besídkou, že se jí s námi zúčastní jako účinkující. Vystoupení se mnohým vrylo do paměti a ještě rok poté si ho studenti s tímto vystoupením spojují.
Trávíme s ním čas i mimo školu. Chodíme s ním na kvízy, které moderuje, a sami už taky kvízy vymýšlíme, někteří s ním chodí běhat na charitativní běhy a občas s ním jdeme o obědové pauze na oběd do restaurace.
Teď to zní celé naprosto idylicky. Ale zažili jsme i opravdu smutné chvíle. Ve druhém ročníku nás totiž potkala tragická událost. Přišli jsme o našeho spolužáka. I když to bylo těžké i pro pana učitele, snažil se nás podpořit, dal nám čas to zpracovat, nechal nás pracovat v klidu a netlačil na nás, abychom se hned vrátili do rychlého školního režimu. O rok později po této tragédii jsme šli společně s ním za našeho spolužáka zapálit svíčky a poté, kdo chtěl, šel s panem učitelem na oběd.
Na závěr bychom ještě chtěli zmínit, že se nás pan učitel snaží všemožně rozvíjet a posouvat naše hranice. Ani on ale nezůstává pozadu, přizná sobě i nám svoje chyby a snaží se na nich pracovat.

Příhoda

Jako příběh přidáváme výlet k rakouskému hradu Haardegu, kde jsme se měli setkat s žáky z naší partnerské školy ve Vídni. Byli jsme tehdy ve 2. ročníku na školním výletě na Vranovské přehradě. Na cestu jsme se vydali časně ráno, protože jsme měli celých 13 kilometrů jít pěšky. Samozřejmě plus cestu zpátky. Na cestě se však vyskytly překážky. Bylo veliké horko a terén byl celkem náročný. Šli jsme ale v téměř dobré náladě. Bez stěžování a otázek typu “kdy už tam budeme?” se to samozřejmě neobešlo, ale nakonec jsme to všichni zvládli, viděli se se studenty z Vídně, zahráli si volejbal, a navíc jsme překonali sami sebe.

Narozdíl od nás si náš pan učitel celou cestu vykračoval lehkým krokem s enormně těžkým batohem, kde měl mimo jiné zásobu vody nejen pro sebe, ale pro jistotu i pro ty z nás, kteří by si vzali vody málo, a že se takoví našli, a bavil se střídavě se všemi žáky.
Jak jsme tak šlapali cestou necestou, bavili jsme se s děckama mezi sebou o všem možném, například se rozhovor stočil na jídlo. Někdo se zmínil o tom, že má rád špagety s boloňskou omáčkou, a další, že má rád smažený sýr.
Po cestě zpátky jsme se pak snažili odhadnout, co by mohlo být ten den k večeři, protože - ano, už jsme na nic jiného než na jídlo nemysleli. Napadlo nás, že se zeptáme pana učitele Butaly. Ten nám řekl, že na večeři budou špagety s boloňskou omáčkou. Potom, že bude smažený sýr a postupně vyjmenoval skoro všechna jídla, o kterých jsme se zmínili cestou do Haardegu. Zezačátku jsme samozřejmě nic netušili, byli jsme mile překvapení až konsternovaní a někteří se začali radovat. Až potom, co začal přidávat další a další jídla, nám došlo, ze to nemyslí vážně. Každopádně se na tom ukázalo, že nás skutečně poslouchá, když mu něco říkáme, a dokonce i když si něco říkáme mezi sebou, a taky, že si to pamatuje.

Po náročné cestě, která byla nakonec delší, než jsme všichni, až na pana učitele očekávali, jsme se každopádně dosyta najedli a máme aspoň co vyprávět.

Na úplný závěr, bychom ještě chtěli zmínit, že krátce potom, co jsme se vrátili z výletu, došel rodičům e-mail o tom, že se pan učitel dme pýchou, jak jsme náročnou cestu statečně zvládli.

ZÁŠTITY

Prezident Petr Pavel
Eva Pavlová, manželka prezidenta

Místopředseda Senátu PČR Jiří Oberfalzer

Mgr. et Mgr. Antonín Klecanda
radní hl. m. Prahy

 

ZLATÝ PARTNER

ZLATÝ MEDIÁLNÍ PARTNER