Základní škola Městec Králové
Bezručova 723
28903
Městec Králové
Středočeský kraj
Postupuje do finále
Ámos Středočeského kraje 2018. Ámos češtinář 2018.
Charakteristika
Lucie Čimerová. Jak a kde vlastně začít?
Paní učitelka musela urazit obrovskou vzdálenost, aby nás vůbec našla. A jak jsme se za 2 roky ujistili, ta cesta z moravského Znojma až k nám do českého Městce Králové byla opravdu osudová. Svoje kořeny zapustila v Poděbradech, kde bydlí se svou drahou polovičkou.
Když se řekne Čimerová, všichni si představí učitelku se zrzavými vlasy, pihatým obličejem, obrovským smyslem pro humor a úsměvem od ucha k uchu, který je vidět od jídelny až ke sborovně. K naší paní učitelce neodmyslitelně patří také punčochy. Krásné, barevné a hlavně pruhované punčocháče. Protože vidět ji v sukni a silonkách se nám jaksi ještě nepodařilo.
Přestože je paní učitelka naše třídní, učí nás pouze dva, některé žáky tři, předměty. Tím se rozumí český jazyk, občanská výchova a anglický jazyk.
Když jsme byli v 6. třídě, přešli jsme do budovy druhého stupně. V tu chvíli přišla na tuto budovu učit i paní učitelka. Pro nás i pro ní bylo všechno nové. Možná i proto jsme si tak padli do noty. I když, co si budeme namlouvat, začátek byl pro obě strany krušný. Všichni měli hlavu plnou představ, které se možná postupem času ani nevyplnily, ale hlavní je, že jsme všechno zlé překonali a teď prožíváme jen to krásné.
Paní učitelka je oblíbená po celé škole, už jen kvůli postoji, který k žákům má. Je spravedlivá a dokáže plnit sliby. Umí se kolektivně zapojit a naopak se nesnaží vyvolávat žádné konflikty. Podle mě, a naší třídy, je to ukázková učitelka. A proto by si Zlatého Ámose určitě zasloužila vyhrát.
Příhoda
Jelikož je k nám paní učitelka hodně otevřená a vypráví nám často vtipné příhody z jejího neobyčejného života, je těžké vybrat pouze jednu. Ale dobře jednu vyberu.
Když jsme byli v 7. třídě, jeli jsme na třídenní výlet pod stan. Paní učitelka nám chtěla ukázat kousek ze svého minulého života, a tak byla lokalita pro výlet jasná. Jeli jsme vlakem z Kolína do Znojma spolu s naší druhou angličtinářkou. Když jsme dorazili na tamní nádraží, čekala na nás paní Čimerová, maminka paní učitelky, aby nám pomohla s věcmi. Naše početná skupina se vydala pěšky po Znojmě až do Vodárny, kde jsme si mohli postavit stany. Nad očekávání naše i paních učitelek jsme si své příbytky postavili v rekordním čase. Paní učitelku nenapadlo nic jiného, než že nám stany zboří, ale naštěstí jsme je vlastním tělem uchránili. Druhý den se část třídy vydala společně s paní učitelkou Čimerovou na celodenní výlet na kánoích. Tohle už samo o sobě byl obrovský zážitek. Ne, že bychom byli škodolibí, ale kdo by se netěšil na to, až se jeho třídní učitelka vyklopí z kánoe? Výlet jsme si náramně užili, už jenom taky kvůli tomu, že jsme se za celý den nasmáli víc jak za rok.
Jelikož jsme byli na Moravě od středy až do sobotního rána, měli jsme čas i na malé-velké narozeninové překvapení. To, že měla paní učitelka narozeniny až pár dní po příjezdu nám vůbec nebránilo v tom, abychom jí překvapili tajnou oslavou.
Mezitím co většina třídy hrála volejbal spolu s paní učitelkou, já a druhá paní učitelka jsme skočili vyzvednout dorty. Zbytek skupiny, který nehrál ani nešel pro dorty, připravoval technické věci. Když bylo vše na svém místě, můj spolužák zavázal paní učitelce oči a lehce překážkovou dráhou ji dovedl do stanové části, kde jsme byli všichni připraveni. Po mém signálu sundal šátek z učitelčiných očí a my sborově vykřikli: ,,Všechno nejlepší!". Když jí došlo, o co se jedná, neudržela slzy. V tu chvíli jsme se k ní seběhli a hromadně ji objali. Chvíli po tom všem jsme seděli společně u dortu a vysvětlovali jsme paní učitelce, která byla stále v šoku, jak se nám to všechno povedlo utajit.
Na tuto oslavu i na výlet na Moravu stále s nostalgií vzpomínáme.