Základní škola Horní Lideč
200
75612
Horní Lideč
Zlínský kraj
Přihláška kompletní
Charakteristika
Do své charakteristiky jsem si vybral pana učitele Bohumíra Náhlého. Je mu třicet devět let a bydlí se svou rodinou ve Vsetíně. Pracuje jako pedagog v Základní škole Horní Lideč. Vyučuje anglický jazyk, tělesnou výchovu a informatiku jako ICT koordinátor. Znám ho už asi přes dva roky a za tu dobu jsem s ním a celou třídou zažil nespočet zážitků a dobrodružství. Proto jsem se ho rozhodl nominovat do soutěže Zlatý Ámos.
Je vysoký asi 190 cm a patří mezi štíhlé postavy. Má krátké blond vlasy. Na obličeji jsou výrazné jeho zelenohnědé oči. Jeho nos je nepatrným bodem uprostřed jeho obličeje. Nejvíce na jeho obličeji vyniknou rty, když se usměje vidím zuby jako perličky. Co se týče oblečení, pan učitel upřednostňuje více sportovnější oblečení. Nejraději nosí kalhoty, tričko anebo košili.
Všichni si ho moc vážíme. Považujeme ho za milého, chytrého a vtipného člověka, který nezkazí žádnou legraci. Když vidí člověka v nouzi, okamžitě se mu snaží pomoci všemi různými způsoby. Určitě patří do skupiny lidí, kterou jsem nazval nekonfliktní introvert. Mezi záporné vlastnosti asi patří nedochvilnost, ale za to, co pro nás dělá mu to s radostí odpustíme.
Jeho koníčkem je určitě sport a rodina. Hlavně basketbal, kterým se dostal do mnoho sportovních soutěží. Dále má rád běhání, lyžování, jízdu na kole, fotbal, hokej, atletiku, volejbal, ale i třeba florbal a vybíjenou. Je prostě sportovní typ. Co se týče zájmů, tak převažuje jeho rodina, má totiž dva syny, kterým se velmi věnuje. Jeho dalším zájmem je bezesporu hledání nových technologií, vynálezů, aplikací, či učebních pomůcek a webů které úžasně zatraktivní výuku nejen angličtiny, ale také informatiky.
Pan učitel je osoba, o kterou se můžu opřít. Když mám problém, tak mě vždy pomůže. Moc si na něm vážím, že na každém z nás vidí jen tu lepší stránku a na tu špatnou moc nehledí. Fandím mu a doufám, že vyhraje. Zaslouží si to!
Příhoda
V pondělí 6. března vyrazila v ranních hodinách skupina sedmáků doprovázená třemi instruktory na lyžařský kurz do Ski centra Kohútka v Javorníkách. Zelené kopce a louky spíše sváděly k pěším túrám, nicméně na Kohútce bylo naštěstí bílo.
Z točny ve Vranči nás čekal 2,5km dlouhý výšlap do prudkého kopce, který trochu naznačil, jak se budeme "bavit" každý den. Totiž kopec, který vedl až k naší horské chatě, se už dávno zelenal, což znamenalo, že dvakrát denně nás čekal sestup a výstup po zelené sjezdovce, a to v lyžákách a s lyžemi na ramenou. Tato každodenní legrace některé z našich lyžařů zmohla více než samotné lyžování a vysílením zakopávali o každý krtinec, kterých na sjezdovce bylo nepočítaně.
Zažili jsme snad všechny druhy počasí. Nejčastěji byla mlha, některé dny i taková, že jsme při sjezdu dolů jen tušili, že před námi je nějaká sjezdovka, párkrát i sprchlo, sněžilo a jeden den bylo dokonce slunečno a luxusních 14 stupňů ve stínu.
Jídlo bylo výborné, což pár jedinců nemohlo dostatečně ocenit, protože se nacpávali nezdravými pochutinami všeho druhu, a ještě to zapíjeli energetickými nápoji, přinesenými z domu. Výsledek si každý může domyslet sám. Mnohem horší ale pro některé sedmáky bylo zjištění, že na chatě podle nich straší, což byla novinka i pro nás, instruktory, kteří jsme se strašidly moc nepočítali, takže jsme museli téměř každý večer a noc "vyhánět" strašidla ze dvou nejmenovaných pokojů :-)
Když ale toto vše pomineme, tak celkový dojem z kurzu je výborný. Snad každý se ve svém lyžování posunul kupředu, někteří nelyžaři se naučili aspoň základy lyžování a na konci už každý uměl sjet kopec. Sněhu také bylo dostatek a každý si určitě odváží spoustu hezkých zážitků.