ZŠ Kunovice, U Pálenice
U Pálenice 1620
68604
Kunovice
Zlínský kraj
Postupuje do finále
Zlínská Ámoska 2019. Ámos matikář 2019.
Charakteristika
Určitě znáte mnoho učitelů, ale žádný není tak skvělý, obětavý a zábavný, jako právě ten náš, vlastně ta naše. Jmenuje se Pavlína Strýčková, je jí 30 let a její aprobací je matematika a tělesná výchova. Ale s přehledem zvládá i jiné předměty.
Do hodin matematiky nosí brýle (to aby na nás lépe viděla). Často také přichází s novými nápady, a i když je někdy tajemná jako x v rovnici, vždy nás mile překvapí. Je to učitelka, se kterou i to nejtěžší učivo zvládneme levou zadní a ještě i s úsměvem. Svoji energii a pozitivní náladu přenáší do našich hodin vrchovatou měrou. Vždy dokáže pomoci a nabídnout řešení. Pokud potřebujeme, najde si na nás vždy čas. Vyslechne nás a je jedno, zda se jedná o problém školní či osobní.
Nikdy nevíte, co na vás v hodině vybalí. Někdy se o nás říká, že jsme lehce střelení. A v tomto se nám paní učitelka zcela vyrovná :). Což jistě svědčí o tom, že nám rozumí. A my jí. Je to super parťák, který se nebojí říct v hodině vtip.
Společně jsme již absolvovali lyžařský výcvik, školu v přírodě i adaptační pobyt v pátém ročníku. Nečiní jí problém spát s námi při Andersenově noci ve škole. Nezapomenutelné jsou naše výlety. Společně jsme absolvovali únikovku, laser game, seskok z 10 metrů aj.
S naší paní učitelkou zažijete neuvěřitelné věci …:). A doufáme, že Vás o své výjimečnosti sama přesvědčí.
Příhoda
Již jsme jako třída zažili mnoho nevídaného a úžasného. Vždy v tom měla tak trochu prsty naše paní učitelka. Tato příhoda sice není úžasná, ale u nás, při vzpomínkách, vždy vítězí.
Stalo se to minulý rok na lyžařském výcviku v Karlově pod Pradědem. Na každém lyžařském výcviku naší školy platí, že třetí den pobytu je takový „odpočívací“. Žádný výcvik, žádná dřina, ale naopak klidná procházka po okolí.
Vyšli jsme po obědě. Šli jsme obdivovat okolní zasněženou krajinu. Cestou jsme se koulovali, dělali kotrmelce, „blbli“ a smáli se sami sobě. Paní učitelka s ostatními pedagogy vše dokumentovala. Když jsme si mysleli, že se blíží konec naší cesty, neboť před námi byla jen dlouhá rovina, zatvářila se paní učitelka velmi vážně. „Děcka, vypadá to, že jsme šli půl cesty špatně. Asi jsme špatně odbočili!“ sdělila nám smutným hlasem. „To nemyslíte vážně,“ ozvalo z jedné skupinky. „Myslím. Bohužel se nedá nic dělat. Ale nebojte, to zvládneme. Teď už se splést nemůžeme.“ odpověděla optimisticky.
Samozřejmě jsme byli z té zprávy dost otrávení. Udělali jsme čelem vzad a pomalu se začali vracet stejnou cestou zpět. Ale přece jen nám něco nesedělo. Po chvilce jsme uslyšeli hlasité křupání sněhu. Otočili jsme se a vidíme, jak všichni pedagogové utíkají od nás pryč a chtějí se schovat za stromy. Došlo nám, že zpráva o špatné cestě byl jen další vtip paní učitelky. Ihned jsme se za nimi rozběhli.
Společně na chatě jsme se tomu ještě mnohokrát smáli a musíme říct, že na tuhle příhodu vzpomínáme dost často.