Harmonogram 

Zahájení  - 5. října 2024
Příjem přihlášek - do 31.12. 2024
Regionální kola - leden únor 2025
Semifinále - začátek března 2025
Finále - 28. března 2025
Galavečer-Kantorský bál - 29. 3. 2025

 

Sledujte nás na You Tube

Zahájení 30. ročníku ankety

Studio Zlatý Ámos
Aktuální informace

Jděte do toho ...
rady Zlatých Ámosů

Jak to vidí Ámos
Vzpomínka na zážitek a doporučení

Minutový učitel
Finalisté vás za minutu něco naučí

Najdete nás také na Instagramu a Facebooku

   

Účast kandidátů v jednotlivých regionech

Charakteristika

Na jednu stranu starostlivý dospěle smýšlející muž, na tu druhou člověk, co poskočí radostí, když žáky napadne hrát šiškovanou. Ano, tohle je náš zeměpisář a tělocvikář, pan profesor Zdeněk Halamásek.
***
Často se stává, že narazíme na učitele, který je buď naprosto skvělý jako osobnost, ale jeho výuka není to, co bychom si představovali, nebo přesně naopak: učí úžasně, ale nesedne nám jeho charakter. Tohle však není případ pana profesora Halamáska.
Z každé hodiny si v hlavě odneseme alespoň něco. Ať už se jedná o novou informaci nebo o jedinečnou hlášku. Pan učitel rád cestuje, tudíž je jeho výuka obohacena o příběhy z praxe a nejen ty. Je s ním legrace, takže se žádná hodina neobejde bez přinejmenším jednoho vtípku.
Pana profesora zeměpis evidentně hodně baví. Vypráví se zápalem. Jediné, co k výkladu potřebuje je prezentace fotek, jinak všechno zvládne sám z hlavy, což obdivujeme (pamatovat si všechny ty skandinávské názvy je fakt výkon). Jen mu občas někdo musí pomoct s počítačem, ale člověk přece nemůže znát celý svět a ještě umět opravit počítač, že jo.
Tělocvik, to je druhý předmět, co pan Halamásek vyučuje na našem gymnáziu. Snaží se lidi motivovat k pohybu, ne jim ho znechutit, což už se nemálo lidem na hodinách tělesné výchovy stalo. Díky tomu také do školy přináší nové sporty, třeba národní sport Irska, Galský fotbal. S chlapci také každoročně jezdí na florbalové turnaje a jako jeden z profesorů organizuje sportovní dny.
Pan učitel je pro jakoukoli srandu. Zahraje si na krotitele hadů, vleze do válečného bunkru, nebo na vás třeba vybafne ze křoví (zeměpisná exkurze). Pochopí každý náš žert a ani nevadí, že je na jeho účet. Sám nám ho pár chvil na to vrátí svým. Nebere se tedy přehnaně vážně a se studenty se baví jako se sobě rovnými.
Ví, že ne vždy se všechno podaří na sto procent; že každý někdy něco zapomene; že občas máme i jiné starosti než ty se školou. Dokáže porozumět a pokaždé je vstřícný a snaží se pomoct, ať se jedná o cokoliv. Pan profesor je člověk se zlatým srdcem a lidskou duší. Svědomitě odvádí svoji práci a víc než to, je tu pro nás. Inspiruje nás, podporuje nás a chce nás posouvat dál. Je na něm vidět, že svoji profesi miluje a to i přese všechen stres a starosti, co mu přináší.

Příhoda

Pan učitel se nám snaží předat nejen klasické zeměpisné znalosti, ale jelikož si uvědomuje, že je přehled o tom, co se děje ve světě, velmi důležitý, občas do hodiny zařadí i nějaké aktuální problémy.
Jednou se tak stalo, když jsme probírali přírodu Evropy. Chtěl nám povědět o konfliktu na Azovském moři. Pro začátek se zeptal, čí to moře vlastně je. Bez odpovědi. Užuž se nadechoval, že nám to prozradí, když se ozval jeden nepozorný student. Ten se zrovna hádal o svačinu se svým spolusedícím.
„Moje!” téměř zakřičel. Třída vybuchla smíchy, jen pan profesor zmateně nakrčil obočí. Když ale pochopil, co se děje, v očích mu šibalsky zajiskřilo.
„Kdo to byl?” zeptal se nenuceně. Odpovědi od třídy se mu dostalo vzápětí: „Ivan!”
„Ah, tak to se moc omlouvám, mám špatné informace,” zakroutil zahanbeně hlavou učitel a stočil svůj pohled na Ivana. „Mohl bys prosím přijít sem a něco nám o svém moři povědět?” Žák jen šokovaně seděl na židli a přemýšlel, jak se z toho vymotat. Neměl páru, na co se ho pan profesor ptá, ale nakonec se přece jen odvážil a předstoupil před třídu. „Vím, že bys o tom mohl vyprávět hodiny a hodiny, ale teď prosím stručně. Stačí dvě-tři minutky,” usmál se pan Halamásek chápavě.
„No já vám to s radostí přenechám, pane profesore. Nevím, jestli bych se dokázal udržet,” usmál se ironicky Ivan, načež se naklonil přes katedru, u které stál, a otázal se Julie, jaká je vlastně otázka. Ta mu to ochotně objasnila, a moře mu dokonce ukázala v atlase.
„Ivane, je přeci všeobecně známo, že o svém majetku toho každý člověk ví nejvíc, tak povídej,” přesvědčoval pan učitel Ivana dál. Ten se nadechl a začal: „Mhm, jak už jsem řekl: Azovské moře je moje. Nachází se tady,” přiložil prst k mapě, „u Ruska a Ukrajiny.”
„No ták, povídej víc. Je to tvůj majetek přece!” postrkoval studenta profesor. Na rtech mu stále hrál pobavený a zároveň malinko škodolibý úsměv. „Tak řekni nám, objevují se tam nějaké problémy?”
„Rusové a Ukrajinci se dohadují, čí to moře je. Hlavně kvůli přístavům, co tam jsou. Občas jsou ty boje témeř krvavé,” přiznal Ivan.
„A jak na to ty, jakožto majitel, reaguješ?” zeptal se pan Halamásek starostlivě. Ivan se podrbal na krku a zdrceně pokrčil rameny: „Znáte to, jednou za čas si s nima ujasním, komu to tam patří, ale víme, jaké je Rusko s Ukrajinou. Za pár dnů je to tam stejný jako předtím.”
Pan učitel uznale kývl hlavou, pochválil Ivana a pokynul mu, aby se posadil.
„Děkuji tady Ivanovi, že nám uvedl problém, o kterém jsem chtěl hovořit. Ty už jsi viděl tu reportáž?” ukázal na projektor, kde mezitím připravil video. ,,Nene, neviděl,” zakroutil tázaný hlavou, ,,myslím, že jsem to jen někde četl.”
„Dobře tedy,” zamumlal si pod vousy pan profesor. „Pojďme se společně podívat na reportáž, kde nám sdělí více detailů.”
***
Je velmi těžké popsat charakter pana profesora pouze jednou příhodou, což nejspíše bude tím, že pan Halamásek je zcela unikátní. Když jsem se rozmýšlela, který příběh sem napíšu, nevěděla jsem si rady. Něco z červnové zeměpisné exkurze? Ne, to by bylo na dlouho. Natáčení videa na španělštinu, kde nám s radostí zahrál krotitele hadů? U toho jsem byla jen já a moje kamarádka. Takže něco z hodiny… Ale co? Popsat jeho reakci na korejskou legendu? Moc krátké. Problémy s počítačem? Bezcitné, však já sama s tím bojuju.
Mohla bych tu vyjmenovávat naše příhody ještě hodně dlouho, ale takhle bez detailnějšího popisu a kontextu to stejně nemá smysl. Někteří žáci holt nevěděli co napsat z důvodu nedostatku příběhů, my vinou toho, že jich máme kvanta.

ZÁŠTITY

Prezident Petr Pavel
Eva Pavlová, manželka prezidenta
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Místopředseda Senátu PČR
Jiří Oberfalzer
Hlavní město Praha

 

ZLATÝ PARTNER

ZLATÝ MEDIÁLNÍ PARTNER