Gymnázium, Český Těšín, přísp. org.
Frýdecká 689/30
737 01
Český Těšín
Moravskoslezský kraj
Postupuje do finále
Získala titul Moravskoslezská Ámoska 2013.
Charakteristika
Mgr. Lenka Ciencialová je člověk, na kterého se ?stručná charakteristika? píše velice těžce. A to zejména proto, že když někomu cizímu máte popsat člověka, na kterém vám záleží, chcete, aby znal VŠECHNY důvody, proč ho máte rádi. Ale můžeme se o to alespoň pokusit...
Zajímavé je, jak se z dívky, kterou by ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že by někdy mohla učit, stala skvělá učitelka matematiky, chemie a výpočetní techniky. Za 17 let, kdy je na českotěšínském gymnáziu ji ?pod rukama? prošly stovky studentů, ve kterých se snažila vzbudit lásku k předmětu. (Nezapomeňte, že jedním z nich je i matematika. A i když to zní takřka neuvěřitelně, ze studentů, kterým naskakovala vyrážka jen při zaslechnutí názvu tohoto předmětu se stali úspěšní řešitelé úloh i při maturitní písemné práci.)
Paní Ciencialová je člověk, který se nám snaží udělat hodiny co nejpříjemnějšími. Člověk, kterému nestačí nám látku odvyprávět, ale chce nás ji opravdu naučit. Člověk, který nás motivuje k co nejlepším výsledkům tou nejpříjemnější formou - porozuměním. Má dar udělat si legraci kdekoliv, z kohokoliv a jakkoliv. A to i ze sebe samé. Zároveň má přirozenou autoritu, kterou všichni žáci ctí a znají tak své hranice. Hodiny s ní jsou tedy velice příjemné, veselé, ale zároveň mají svůj řád. Vynechat také nesmíme její podporu a pochopení k naším nesčetným mimoškolním aktivitám, kterých se často také sama účastní.
Kolektiv studentů Sexty A
Příhoda
Skvělých příhod s naší milovanou paní profesorkou máme opravdu nespočet, a tak vybrat tu, která by nejlépe ukázala její obětavost, přátelskost, starost a hlavně lásku k nám (svým studentům) nebylo vůbec jednoduché. Ale nakonec jsme se shodli na této:
Naše třída odjela na turistický kurz ve Velkých Karlovicích. Jednoho dne se vedoucí kurzu ? náš profesor tělocviku ? rozhodl, že si uděláme malou noční vycházku. Naše paní profesorka se jí, bohužel, nemohla účastnit, ale i tak nám popřála ať, si to užijeme a samozřejmě nezapomněla na ?Dávejte na sebe pozor!\".
Zpočátku byli všichni nadšení, ovšem poté co uprostřed procházky profesor řekl: ?Tak a teď půjdete po dvojicích lesem se zhasnutými baterkami,? nejednomu studentovi zatrnulo.
Já sama jsem toho zářným příkladem. Ale i přes mé skuhrání, prosby a kletby všeho druhu sesílané na profesorovu hlavu, jsme to nakonec všichni museli podstoupit. Po x hodinách chůze v lese, kde byla kolem devíti hodin večer víc než slušná tma jsem začala propadat panice. Věděla jsem, že mě paní Ciencialová vždy podpořila, a tak jsem se slzami na krajíčku vytáhla mobil a okamžitě vytáčela její číslo. Jakmile telefon zvedla má první slova byla ?Já mu něco udělám!?. Paní profesorka mi ustaraným hlasem odpověděla ?Lucko?! Kde jste? Celou dobu mám o vás takový strach, že nemůžu usnout. Chodím po balkóně, kontroluju hodiny, vyhlížím vás a vy nikde !\" Načež následoval můj předlouhý monolog, v němž jsem na profesora sesílala kdejakou (ne)živelnou pohromu a opakovala, jak se bojím. Paní profesorka mě neustále uklidňovala, že není důvod ke strachu a snažila se mě rozptýlit. Z legrace jsem ji poprosila, že pokud se tedy návratu do chaty dožijeme, jestli by nám neudělala čaj.
Po opakovaném ujištění pana profesora, že nás čekají už jen tři kilometry a po dalších pěti kilometrech chůze, jsme konečně dorazili na chatu, kde na nás vyhlížela paní profesorka s čerstvě uvařeným čajem, a jako vždy s úsměvem na tváři!
Za kolektiv třídy Sexty A, Lucie Polečová