Gymnázium Pierra de Coubertina Tábor
Náměstí Františka Křižíka 860
390 01
Tábor
Jihočeský kraj

Jihočeský Ámos 2020, Zlatý Ámos 2020
Charakteristika
Pan Mgr. Tomáš Míka vyučuje na naší škole český jazyk a základy společenských věd a je třídním naší třídy. Pro mnohé jsou právě tyto dva předměty nezáživné a obtížné,pan učitel je, díky svému zápalu, znalostem a uměním danou látku vysvětlit i těm nejpomalejším z nás, dokáže skvěle přiblížit a zpříjemnit tak tyto hodiny. Za ty čtyři roky strávené s ním se mu podařilo nejednoho „literárního barbara” změnit v milovníka literatury. To samé platí o tak nudné a obtížné středověké filosofii, po jeho hodinách zsv chodíme po třídě a řešíme spor o universálie. Ve škole je velice oblíbený, svědčí o tom také to, že se žáci doslova předháněli o to, aby mohli být podepsáni na listině podpisů. Jak řekl jiný Tomáš, a to sice Tomáš Garrigue Masaryk, „myšlení bolí”. My všichni jsme rádi, že nás může myšlení bolet s tímto, pro nás neméně významným, Tomášem.
Příhoda
Když se řekne slovo „Příhoda“ a na druhé straně jméno ,,Tomáš Míka“ v hlavě se mi nevybaví jedna konkrétní věc, ale spíš on, jako člověk, protože mám pocit, že veškeré naše osobní počínání s ním má své kouzlo. Takové kouzlo, že když si vybavím naši třídu, ve které je vysoký obsah poměrně inteligentních lidí, kteří by svou tvrdohlavostí a svérázností dokázali snad i zdolat svět, Tomáš stále přežívá. Naopak. Tomáš je zde ještě hlasitě zvoláván. Ne, protože by byl líný jako my, ale protože je prostě skvělý. Takže mi dovolte, naši čtyř-roční příhodu nějak orámečkovat a ukázat tím, proč jsme pana učitele přihlásili do této soutěže.
První společnou hodinu češtiny nás požádal, abychom si na cedulky napsali jména, kterými chceme, aby nás oslovoval. I to zapříčinilo, že jsme se v prváku setkávali ve třídě s Melicharem nebo Chuanem. Chuan se dokonce svým talentovaným přednesem dostal na post předčítače na prezentování Tomášovi knihy. Jiní se zase díky Tomášovi ocitli na provětrávací chodbové procházce v průběhu hodiny. Někteří vyvolení měli dokonce šanci se podívat do kabinetu a zjistit u toho, co bude mít pan učitel k svačině.
Druhák byl začátkem jeho třídnictví u nás. Zakončili jsme ho na školním výletě v Českém Krumlově, kde si s námi tehdy dal první pivo. Byli jsme z toho strašně nadšení jak je „hustej”. No, to jsme ještě netušili, že to bude právě on, kdo bude mezi posledními odcházejícími z našeho maturitního plesu!
Náročným okamžikem v naší třídě bylo vymýšlení tématu maturitního plesu. Nic nebylo ideální, na ničem jsme se nemohli shodnout. Ale když přišlo téma chleba a my ho se strachem prezentovali panu učiteli, on byl stejně nadšený, jako my a v tu chvíli bylo jasné, že jsme všichni dohromady jednoduše jedinečný druh! Maturák jsme si užili. Seznámili jsme se s úžasnou Tomášovou manželkou Marií a odcházeli pak společně v sedm ráno domů.
Celé roky nás s ním provázel smích, špičkování a velmi hezké chvíle. Strašně ráda vzpomínám na každé Vánoce, kdy nám donesl prskavky, a my se všichni smáli a byli šťastní a energičtí, jako ty prskající jiskry. Pan učitel k nám vždy volil velmi osobní přístup a ne jeden spolužák může říct, že se mu snažil v těžších školních i mimoškolních chvílích skutečně pomoct. Do budoucna kromě maturity máme ještě v plánu vzít Tomášovy děti do McDonalds, protože tam opravdu chtějí, ale on se těmto světovým řetězcům vyhýbá. Jinak se pravidelně chystáme scházet i s ním, protože já osobně jsem zastáncem toho, že člověka tvoří to, jak činí. A on činí opravdu dobře a my všichni víme, že takhle skvělých lidí není přebytek a proto by bylo opravdu na nic o ně přicházet!
Děkujeme za všechno!