ZŠ Měcholupy
č.p.2
43931
Měcholupy
Ústecký kraj
Přihláška kompletní
Charakteristika
Alena Vacíková - třídní učitelka 5.třída ( ČJ, M, Přírodověda, Vlastivěda, TV)
- Je přísná a s ničím se moc nepáře, ale spravedlivá
- Jedná s námi jako s partnery a ne jako s miminy
- Vede nás k zodpovědnosti sami za sebe
- Je s ní legrace:
o Vymýšlí různé hry, že ani nevíme, že se učíme a vymýšlí při nich i různé herní pokřiky
- Vymýšlí pro nás hezké výlety a akce a to i na více dní (jednou za nás zaplatila i pokutu ve vlaku, když jsme nebyli předem nahlášeni jako skupina k přepravě – nevěděli jsme nikdo, že se to musí předem hlásit přepravcům na netu)
- Je vtipná a pohotová
- Má hezký úsměv a má hezký a originální styl oblékání
- Ocení naši snahu i když výsledek není zrovna skvělý
- Vede víc kroužků i mimo školu, než je v silách „10 učitelek“
- A k tomu všemu ještě má rodinu a sama studuje na vysoké škole na magistra
Příhoda
Příběh
Paní učitelka přišla jednou, to jsme byli ještě ve 4. třídě, s návrhem na skvělý výlet do Šmoulí vesničky v Jesenici. Tento příběh se zdál zpočátku jako úplně normální výlet. Opak byl ale pravdou a tento výlet byl naprosto úžasným příběhem.
Paní učitelka věděla, že mnozí z nás ještě nikdy nejeli vlakem. Když jsme tedy konečně nastoupili do vlaku, byl to zážitek pro celou třídu. Od vlaku jsme šli pěšky až k Jesenickému jezeru. Tam jsme si udělali společnou fotografii, kterou jsme poslali rodičům – tedy paní učitelka ji rozeslala, my jsem s sebou mobilní telefony mít nesměli – aby rodiče věděli, že jsme v pořádku. Brzy pak jsme došli lesem ke Šmoulím domečkům a ubytovali jsem se v hotelu vedle nich. Neměli jsme totiž tolik peněz, abychom mohli bydlet přímo v domečcích. To jsem ale věděli už předem a tak jsme byli rádi, že jsme se na domečky mohli dívat alespoň z venku a vyfotit se u nich.
Ráno jsme se rozdělili do skupin a každá skupina dostala svoje indiánské jméno. Ve skupinách jsme pak hráli spoustu her a soutěží a to i vědomostních, které pro nás připravila a na něž všechny rekvizity vyrobila naše paní učitelka. Dokonce je na místo den předem dovezla půjčenou dodávkou. Mohli jsme se také koupat v bazénu a po celou dobu jsme směli říkat paní učitelce i paní vychovatelce, která tam s námi byla také, jejich indiánskými jmény. Večer jsme opékali buřty u ohně, zpívali a dlouho si povídali. V noci nás paní učitelka s paní vychovatelkou chodili kontrolovat a snad ani nespaly, aby vše připravily na druhý den. Chtěli jsme toho stihnout co nejvíce, protože jsme ten den už zase odjížděli domů a vlak nám jel hodně brzy po obědě. Ale nám nevadilo ani brzké vstávání.
Zážitků a dárečků za umístění v soutěžích jsme měli všichni hromadu. Ještě, že paní učitelka osvíceně zajistila odvoz našich těžkých batohů do hotelu i zpět dodávkou a my tak mohli cestovat vlakem nalehko a řádně si to užít.
Ani jsem si to neuvědomovali, ale oba dny jsme se učili a naučili jsem se hodně o přírodě, matematice i češtině, ale i o nás samotných. I když jsme už byli ve 4. třídě, mnozí z nás nebyli nikdy tak dlouho sami bez rodičů. Paní učitelka nás ale umí povzbudit a dodat nám sebevědomí vždy, když si nejsme jisti sami sebou. Když to ale naopak přeženeme, umí nás rychle usadit.
Bylo pro nás poučné i to, jak jednala s tím nepříjemným a velmi nevstřícným pánem průvodčím ve vlaku, který po nás chtěl zaplatit pokutu nebo že nás jinak nechá vystoupit….